Energii z ruského zemního plynu, kterého jsme loni spotřebovali 9,4 miliardy kubíků, není možno ničím nahradit. To je energie, kterou, když to vezmeme podle stávající výroby, vyrobí tři Temelíny a troje Dukovany. Ale Evropská unie z jeho dodávek vytváří obrovský problém a naše vláda s ní kolaboruje. „A proto říkám, že závidím Maďarům jejich Orbána a závidím Ukrajincům jejich Fialu. Podívejte se, jak se pan Orbán vzorně stará o Maďary a jak se pan Fiala vzorně stará o Ukrajince. Já bych si vroucně přál, aby se tak někdo staral i o Čechy,“ říká pro ParlamentníListy.cz expert na energetiku Ivan Noveský, bývalý první místopředseda ERÚ.

Slýcháme nejrůznější zdůvodnění, proč ceny energií v Česku tak prudce stouply a proč se s tímto faktem v podstatě musíme smířit. Co jsou podle vás hlavní příčiny drahoty elektřiny a plynu?

Žádné racionální zdůvodnění pro šílený nárůst cen energií neexistuje, kromě politiky Bruselu a – bohužel – politiky české vlády. To jsou dva hlavní důvody. Pokud vím, tak se v loňském roce, kdy na podzim krize gradovala, nespustil ani jediný nový blok jaderné elektrárny v České republice. Nevím ani o tom, že by se spustila jedna jediná nová moderní uhelná elektrárna v České republice. Čili důvod k tomu, aby narostly šíleně ceny elektřiny, z hlediska výrobních nákladů není žádný.

Navíc u nás elektřina z atomových elektráren vůbec nemá důvod růst, protože jsme, naštěstí, na tři roky dopředu zásobeni ruským palivem do jaderných elektráren. Není proto žádný důvod, aby cena rostla, kromě politických důvodů a kromě toho, že pomáháme financovat Green Deal, zejména tedy Energiewende v Německu, a aby, kvůli německým výmyslům, nesmyslně vysoká cena elektřiny ožebračovala české spotřebitele.

Vůbec to není nezvratné. Například na Slovensku provedli jednoduchou, ale přitom velmi sofistikovanou, úpravu. Protože nechtějí ožebračovat své občany, tak se chystali zdanit ty absolutně nadměrné zisky zejména z elektřiny z jaderných elektráren, a to 50 procent každý měsíc. V reakci na to se podnik Slovenské elektrárny, obdoba společnosti ČEZ, v němž má Slovenská republika něco přes 30 procent vlastnického podílu, během tří neděl se státem dohodl, že cena elektřiny bude zastropována na 62 eur za MWh, když na pražské burze se již blíží ceně 300 eur za MWh.

U nás má stát v podniku ČEZ podíl téměř 70 procent, to znamená, že u nás by vůbec nebyl žádný problém udělat přesně totéž. A bylo by velmi jednoduché to udělat, protože u nás už je navíc precedens, že se to děje. U fotovoltaiky, kde má ČEZ největší instalovaný výkon fotovoltaiky na českém území, už to dávno funguje. Je tam zákonem stanoveno mimořádné zdanění 20 nebo 21 procent. To znamená, že není vůbec žádný problém jít zákonem úplně stejnou cestou.

Ať se zlobí. Když se podíváte na výrobní cenu elektřiny z jaderných elektráren, která je nějakých 25 haléřů za kWh, a když si k tomu vezmete, že v extrémních případech zisk přesahuje 5000 procent, tak to je až nemravné. Každý podnikatel v České republice by byl velmi spokojen, kdyby měl stoprocentní zisk. Ale 5000 a více procent, to už je, jak říkají Němci, zu viel (přespříliš). Proto aktuálně nesmyslně vysoké ceny české elektřiny pro české spotřebitele vůbec nejsou nezvratné. Totéž by se mělo udělat i u uhelných elektráren, kde je zisk také neúměrný. I když je o něco menší než u jádra, protože tam do ceny ještě vstupuje cena unijních povolenek CO2.

Navíc tato zákonná daňová opatření by vůbec neznamenala, že by byl blokován export, roční prodej nadbytečné elektřiny 10 až 15 TWh, a že by se tento přebytek nemohl vyvážet přes některou burzu. To nikdo neblokuje. Ale nemá smysl, aby česká elektřina vyráběná v českých zařízeních, která jsou mnohdy ještě z doby tzv. socialismu, čili před rokem 89, kdy to platili úplně všichni, a za české náklady českými zaměstnanci, se prodávala Čechům za německé ceny. To je ekonomický i lidský nesmysl, který likviduje český průmysl a české občany a také ekonomiku a stále roztáčí spirálu inflace.

My jsme v podstatě jediný stát – ještě Polákům v nejbližší době vyprší kontrakt – v širokém dalekém okolí, který nemá platný kontrakt s dodavatelem plynu. Měli jsme přímý kontrakt s podnikem Gazprom, který byl velmi výhodný. Například Němci, právě na základě kontraktu s podnikem Gazprom dostávají plyn v přepočtu za cca 6 korun za m3, Srbové mají ještě nižší cenu, stejně jako Maďaři. Ale nám ho dnes Němci prodávají za holandskou burzovní cenu, která se z těch 6 korun navýšila na nějakých 25 korun za kubík, zejména kvůli vysoké ceně za LNG (zkapalněný zemní plyn). To má pochopitelně obrovské negativní dopady na české obyvatelstvo, na průmysl a tedy na ekonomiku, protože nás to likviduje.

Kolega Štěpán z naší skupiny Energie není luxusní zboží, kterou minulý rok založila paní inženýrka Vitásková, spočítal, že Česká republika přichází jenom na těch nesmyslných cenách za ruský zemní plyn, které nám účtují němečtí obchodníci, ročně řádově o 100–150 miliard korun. Úplně zbytečně. Tím pomáháme financovat Energiewende a další nesmyslné projekty. Ten náš kontrakt s výhodnými cenami v podstatě existuje i dnes, ale je úplně umrtvený. Ale byl prodán s celým českým plynárenstvím německému podniku RWE. A ten ho umrtvil a víceméně znehodnotil.

Když máte kontrakt, tak buď je fixní cena, nebo je cena dána nějakým vzorcem, či kombinací. Oni ten kontrakt, bohužel, změnili a navázali nesmyslně na burzovní ceny. Tedy ty spotové, které dnes způsobují ty šílené věci, jak cena zemního plynu doslova létá nahoru dolů a hlavně se to pohybuje čím dál výš. Ale bezdůvodně, protože Rusové dodávají dle platných kontraktů stále za stejné ceny a dodávají velmi pečlivě.

Kdyby se Evropská unie nesnažila za každou cenu zastavit přívod ruského zemního plynu do Evropy, i za cenu, že zlikviduje Českou republiku, její ekonomiku a její energetiku, a kdybychom měli vlastní uzavřený kontrakt, který by nahradil ten, který si vzalo RWE, tak nemáme vůbec žádné starosti. Vždyť se sem ten ruský zemní plyn dodává 55 let bez jakýchkoli problémů. Díky tomuto plynu se rozvíjel český průmysl a zlepšovalo životní prostředí v ČR.

Gazprom je, jak je obecně známo, jeden z nejspolehlivějších dodavatelů, co vůbec existují. Oni si to hlídají, protože každý nedodaný kubík plynu by je stál obrovské peníze na penále dle kontraktů, a to si nemohou dovolit. Respektive dovolit by si to asi mohli, ale chtějí být stále spolehlivým dodavatelem. Ověřovali jsme si to u mnoha z cca 50 kontraktů mezi Gazpromem a různými evropskými firmami a nenašli jsme jedinou firmu, které by Gazprom dlužil plyn, že by jí ho nedodal, když je to řádně kontrahované a řádně placené.

Z hlediska zemního plynu vedení Evropská unie vytváří obrovský problém a naše vláda s ní kolaboruje. Pořád hledáme nějaké zázračné řešení, čím bychom to nahradili. Onehdy dokonce nejmenovaný ministr práce a sociálních věcí začal fantazírovat, že by se to mohlo nahradit bioplynem.

Upřímně řečeno, dnes tu energii, co je v ruském zemním plynu, kterého jsme loni spotřebovali 9,4 miliardy kubíků, není možno ničím nahradit. To je energie, kterou, když to vezmeme podle stávající výroby, vyrobí tři Temelíny a troje Dukovany. Dovedete si představit, že by tu najednou někdo ze dne na den postavil šest úplně nových jaderných elektráren, které by nahradily energii ze dne na den, obrovské množství energie dodávané v ruském zemním plynu?

I kdyby to technicky šlo, jako že to nejde, protože nemůžete nahradit zemní plyn například při výrobě dusíkatých hnojiv, Ad blue a podobně. Ve spoustě technologických procesů prostě nelze zemní plyn nahradit elektřinou. A pokud ho někde lze nahradit, tak si musíme uvědomit, že by se většinou nahrazoval elektřinou, protože například propan–butan se také vyrábí nejvíce z ruské ropy a ta asi nebude, pokud ji Česká republika, dle nařízení Bruselu, bude odmítat.

Objektivně platí, že Česká republika má nejhorší výchozí pozici jakožto průmyslová země závislá na spalování fosilních paliv. Nepřijde vám, že navzdory tomu jsou čeští reprezentanti na unijní úrovni málo slyšet a málo hájí naše národní zájmy? Nebo vzhledem k naší velikosti a naší vyjednávací síle je to nereálné?

Myslíte si, že jsme o moc menší, slabší nebo méněcennější stát, než je třeba Maďarsko? To jasně řeklo, že chce ruský plyn i ruskou ropu, protože bez nich nepřežije. Maďarsko je totiž ve stejné situaci jako my. My také nepřežijeme bez ruského plynu a ruské ropy. Protože nemám ve zvyku hanět, tak chválím. A proto říkám, že závidím Maďarům jejich Orbána a závidím Ukrajincům jejich Fialu. Podívejte se, jak se pan Orbán vzorně stará o Maďary a jak se pan Fiala vzorně stará o Ukrajince. Já bych si vroucně přál, aby se tak někdo staral i o Čechy.

U nás nesmyslná bruselská politika, realizovaná českou vládou, drtí občany, drtí průmysl, drtí živnostníky. Mám kamarády, kteří říkají, že své firmy zavřou, odstěhují se a česká vláda a my, kteří tady zůstaneme, ať si s tou armádou nezaměstnaných poradíme.... Že je to náš problém, když jsme to dopustili.

Další kamarád, který má firmu, která vyrábí velmi zajímavé spotřebiče, potřebuje na jejich výrobu plechy, po mnoha letech musel přestat odebírat plechy od českého výrobce, ale bere je od maďarského, protože je kupuje za poloviční cenu. Když má Maďar poloviční nebo třetinové náklady na energie, tak má pochopitelně i nižší ceny finálního výrobku. A to se nám promítá úplně do všeho.

Například tím tzv. úsporným tarifem. To je úplný nesmysl, tím jenom pomáhají inflační spirálu stále více roztáčet. A ještě za 60 miliard Kč, které stejně ve státním rozpočtu nemají. Proč budou komunistickým způsobem přerozdělování dávat některým formou nějakých žebračenek, místo aby vyřešili základní problém, a to cenu české elektřiny, stejně jako řešili Slováci cenu slovenské elektřiny. A to vše na Slovensku měli za tři týdny hotové.

To považuji za velmi špatný vtip. Dokonce jedna vtipná eurokomisařka poznamenala, že je na to precedens, a to jsou nákupy vakcín, že tam se to perfektně osvědčilo. Musím dodat, asi jak komu se to osvědčilo. Pokud vím, tak ani europoslanci se k utajeným částem smluv na nákupy vakcín, které si uzavřela bruselská věrchuška („papaláši“) ani po dlouhých bojích nedostali. A to Brusel pořád hovoří něco o transparentnosti. Tak to mi přijde trochu antitransparentní a prokorupční. A s plynem by to asi dopadlo stejně.

Na jedné akci jsem se na to ptal jednoho z šéfů burzy, který horoval pro to, že se plyn musí kupovat všechen přes burzu a že to Evropa zařídí. A já se ho zeptal, jak si představuje, že se Němci radostně zřeknou svého kontraktu 6 korun za kubík a radostně budou kupovat přes burzu, kde cena vylétla úplně nesmyslně na 25 korun za kubík a stále stoupá, protože tam se do toho započítávají šílené ceny za LNG. To je mnohem dražší, i když je to obyčejný dražší zemní plyn, u kterého navíc něco stojí zkapalnění a dovoz, tam ty náklady nabíhají. A na to ten burzián pochopitelně neuměl odpovědět, protože představa, že Němec nebude chtít výhodný kontrakt z Ruska za 6 korun, ale místo toho ho bude radostně nakupovat přes burzu za p25 korun, byla asi i pro něho obtížně představitelná.

Já jsem ten projev neslyšel. Když mi to říkali kamarádi, tak jsem myslel, že se jedná o vtip. A říkal jsem jim, že s tímhle se nežertuje, že jsou to příliš vážná témata. Ale on to asi myslel vážně.

Nicméně z hlediska elektřiny v podstatě suverénní jsme zatím dlouhodobě. A pokud uděláme to, o čem se neustále snažíme vládu přesvědčit, a začneme tu opravdu mít reálné české ceny, i tak z toho bude mít ČEZ a další výrobci stoprocentní zisk. A ten zbytek ať si výrobci elektřiny prodávají na burzách s jakýmkoli ziskem, to už může zajímat jen akcionáře a nám všem ostatním to může být úplně jedno.

Když Petr Fiala mluvil o energeticky suverénní České republice, zmínil, že v budoucnu by měla být sama schopna se v případě dovozu plynu a ropy suverénně rozhodnout, od koho a za kolik je nakoupí. Jak by musela situace na trhu s těmito surovinami vypadat, aby to bylo proveditelné? Lze s tím vůbec reálně kalkulovat, že si bude Česko vybírat?

Tohle není žádná suverenita, když vždy na někom budeme v zemním plynu závislí. Je otázkou, zda na laciném ruském zemním plynu, či na drahém zemním plynu od jiných dodavatelů. Energetická suverenita je tehdy, když si stát řídí své zdroje. A v elektřině jsme suverénní stát, který se ale, bohužel, chová úplně špatně. Proč se chová špatně, to už je další otázka.

Ale z hlediska zemního plynu a z hlediska ropy nikdy nebudeme suverénním státem. Nikdy nemáme šanci nabýt jakékoli suverenity. Vždy budeme závislí. Kdo si maluje jiný obrázek, tak si ho maluje zcela špatně. Měl jsem dojem, že myslí suverenitu, jako že si to budeme sami moci řídit. To asi nikdy. Ale my jsme si to mohli doteď řídit. Vždyť si vezměte, že máme například diverzifikovanou ropu. Zhruba dvě třetiny ropy máme z Ruska a třetina nám jde přes Ingoldstadt, i když i v tom je určitý podíl ruské ropy.

V podstatě zdroje ropy a zemního plynu jsou jednoznačně nějakým způsobem definované. Když se na to podíváte třeba z hlediska LNG, tak v loňském roce byly největší dodavatel LNG do Evropy Spojené státy s 22,3 miliard kubíků. Druhý největší dodavatel byl Katar, který dodal zhruba 16,4 miliard kubíků. A třetí největší dodavatel bylo Rusko, které dodalo 16 miliard kubíků oficiálně.

Ale nikdo už vám neřekne, protože to je obchodní tajemství, kolik z těch amerických 22,3 miliard bylo vlastně z Ruska. Ty informace jsou sice obchodním tajemstvím, ale v branži se to ví. Určitá část byl ruský LNG, u kterého se na moři, či již v přístavu, jenom změnila země původu. Přivezlo se to sice z Ruska, ale byl to nezávadný americký LNG.

Premiér také prozradil, že součástí strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny. Jak by se to mohlo podařit?

To rozdělení ČEZu je taková nesmyslná myšlenka, která se už tady dlouho živí, ale nic to neřeší. Protože řešením není další rozdělení podniku ČEZ, stejně tak těch nesmyslně vyhazovaných 60 miliard na tzv. úsporný tarif, u nichž se počítá, že se budou vyplácet, a tím se vlastně budou vracet výrobcům, což je pomoc rozvoji již tak šíleně vysoké inflace. Na to, aby se opravdu dostala elektřina do rozumných cenových relací, není třeba podnik ČEZ rozdělovat. Navíc je to dlouhodobý proces. My potřebujeme řešení, které bude rychlé a funkční.

Znovu připomenu Slováky, kterým na to stačily tři týdny. Než prošel návrh zákona, který připravila slovenská vláda, do parlamentu, tak si všichni v těch slovenských elektrárnách spočítali, že než mít každý měsíc – s prominutím – za zadkem finanční úřad, který si bude setsakra hlídat, aby žádná z těch miliard neodtekla, kam nemá, že mnohem lepší je se dohodnout na té zastropované ceně, která pomůže vlastně všem. A podnik Slovenské elektrárny má svůj zisk, má klid a občané Slovenska mají slovenskou elektřinu za slovenské ceny.

Neznám nic, co by tomu bránilo. Proto rozdělovat kvůli tomu ČEZ, dělat nějaké šílené operace za šílené miliardy, to je úplný nesmysl. ČEZ byl už dost poškozen tím, že se udělal ten tzv. unbudling, kdy se vlastně rozbily ty funkční celky. To bylo na pokyn Unie v letech 2006–2007, udělalo se to naprosto zbytečně, protože ČEZ vždy byl podnik, který řádně fungoval řadu let se svými logickými vnitřními vazbami. Stejně jako Český plynárenský podnik, v němž jsme měli tranzitní plynovod, distribuci, zásobníky, plnírny LPG, no prostě celé plynárenství.

Já jsem některé ty zásobníky stavěl a teď mě strašně mrzí, že je stát nekoupil. A koupit by měl, protože to je strategické rozhodnutí a jedná se o energetickou bezpečnost České republiky. A pokud pan premiér mluvil o energetické suverenitě, tak tím možná chtěl říct, že by vláda rychle měla koupit ty zásobníky a zařadit je do státních hmotných rezerv. Protože to by nám poskytlo určitou suverenitu. Když máte třetinu roční spotřeby uskladněnou na svém území a ve vlastních zásobnících, tak tím máte určitou jistotu. Když ničeho jiného, tak vyrovnávání, ale hlavně jistotu v případě jakékoli krize, že nějaký plyn bude. Dnes jsou ty zásobníky cizí, jsou na našem území, je v nich plyn, který patří bůhvíkomu a v případě krize ho použije bůhví kdo.

Těch 6 POZA (podzemní zásobníky plynu), o kterých mluvím, má skladovací kapacitu 2,7 miliardy kubíků a dle veřejných zdrojů v tom má Česká republika vlastních cca 230 milionů kubíků. A kdyby Rusové opravdu „vyslyšeli“ volání Evropské unie a některých našich šílených politiků volajících, že se okamžitě musíme odpojit od ruského plynu a že musíme okamžitě přestat odebírat ruský plyn, a toho 11. července kvůli té Nord Stream 1, kde se kombinují politické hrátky s technickými, by plyn opravdu zastavili, tak ten, o kterém víme, že je nakoupený v zásobnících, by vystačil podle stávající spotřeby do 30. července, tedy necelé tři týdny. Kdyby se zavedly tvrdé regulační stupně, zastavil by se průmysl a všechno, a plyn by šel jen do domácností, tak by zásoby možná vydržely až do podzimu. Ale to by jela opravdu jen ta nejvíce kritická infrastruktura a stát by byl v podstatě paralyzován.

To znamená, že dělení ČEZu je zbytečné – je zapotřebí přijímat rychlá opatření, ať už v oblasti plynu nebo v oblasti elektřiny a nakonec i v oblasti ropy. Přidat se k Maďarům, protože my bez té ruské ropy opravdu máme problém, nejen cenový. Vezměte si, jak dnes šíleně profituje z tzv. embarga na ruskou ropu třeba taková Indie. Bere neskutečné množství ruské ropy a za diskontní ceny.

Tvrdím, že všechny tyhle sankce nejsou namířené proti Rusku, ale proti Evropě, zejména proti té východní. Rusové obrovským způsobem vydělávají, protože i když do Číny a Indie prodávají ropu s velkým diskontem, za ceny, o kterých se nám teď může jenom snít, tak pořád jsou to vyšší ceny, než za které prodávali před tím, než Evropská unie vyvolala tuhle šílenou krizi tím, že vyhlásila embargo, a ty ceny tak vylétly nahoru.

To je úplně výsměch, že ti, proti kterým sankce směřovaly, na tom vydělávají, a my, kteří ochotně posloucháme všechny nesmysly z Bruselu, platíme šílené ceny jenom proto, že si někdo vymyslel embargo, které nás likviduje.

Petr Fiala ujistil, že vláda v tíživé situaci nenechá nikoho padnout a odkazoval se na schválený návrh ministerstva průmyslu a obchodu na zavedení tzv. úsporného tarifu. Vás si pamatuji v souvislosti s návrhem celorepublikového projektu na vzdělávání finanční gramotnosti jako prevenci proti chudobě. Může část společnosti upadnout do chudoby, kterou nepamatujeme spoustu let?

Říkáte část společnosti, ale já se obávám, že to bude většina společnosti. Už dnes se to týká tzv. střední třídy. Zmínil jste finanční gramotnost, tak si vezměte, že končí fixace části hypoték a že ČNB zvedla úrokové sazby. Máme tu šílenou inflaci, kterou vláda pořád pomáhá přiživovat. Všechna ta opatření, která vláda dělá, třeba i ten úsporný tarif, jenom roztáčejí inflaci a jenom zhoršují ekonomickou situaci. Tam je třeba systémové řešení typu toho slovenského. Ale není řešením snažit se ten oheň uhasit tím, že do něj budu nalévat benzín. To opravdu nefunguje. A těch 60 miliard určených na ten úsporný tarif se velmi podobá benzínu, kterým hasí vláda oheň. Naopak je třeba udělat něco, aby nám nezkolaboval průmysl a domácnosti.

A co se týká sociálních dopadů, tak ty začnou být strašné. Vidíme to u seniorů, samoživitelek, ti to již dnes nejsou schopni utáhnout. Už dnes mnozí nemají na jídlo. Co si budeme nalhávat, pokud někdo platil 30 tisíc ročně za vytápění nějakého malého domku, tak teď mu hrozí, že bude platit 100 až 200 tisíc, tak to pak ten člověk nemá šanci zaplatit. Ty příjmy nemá. Ono se řekne z úspor. Ale i ty se znehodnocují inflací, tak tohle opravdu není řešení.

Řešením je udělat opravdu něco pro české lidi, udělat něco pro českou energetiku, udělat něco pro český průmysl, a tím i pro českou ekonomiku. A těmi opatřeními zbrzdit inflaci a postupně ji začít snižovat. Pořád ještě ta šance je, pořád ještě jsme se nedostali do takové situace, aby to byl nevratný stav, který by jednoznačně směřoval ke krachu.